Počítám do tří!

Taky se vám stává, že se lidi na ulici tváří, jakoby nikdy neviděli děti? Nebo často narážíte, že vaše širší rodina ví jen málo o vývoji dětí a nevěří na žádné diagnózy? 
Nejste samy!

Lidi často vidí křičící dítě a řeknou si, že to je rozmazlený spratek. Ta vaše (nezvládnutá) výchova. A to ani nemusí být dítě neurodivergentní. Jak v takových případech vysvětlovat okolí, co se s dítětem děje a proč se chová tak, jak se chová?
Nemusíme se omlouvat. Fakt ne. To, co funguje, je lidi edukovat. Potřebujeme světu pomoci přeložit svět našeho dítěte. Aby tomu rozuměli a nakonec měli větší pochopení.
Jít bojovat se řvoucími dětmi v náručí proti pindající pani v MHD je náročná disciplína. Avšak ne vždy jsme ve stavu, kdy máme dost empatie na rozdávání a pak potřebujeme ochránit aspoň sebe.  V případě dlouhodobých vztahů je však rozhodně lepší cesta skrz napojení a edukaci, než fight. V této epizodě si povíme JAK a taky CO dělat, pokud nám ani edukace nezafunguje.

Zabrousíme i k tématu sourozenců a to konkrétně do situace, kdy má jedno dítě nějaké výrazné náročnosti, které vyžadují víc naší péče a to druhé je neurotypicky splavné. 
Co dělat, aby naše nenáročné dítě nevyrůstalo ve stínu svého sourozence? Na co dát pozor, aby nestrádalo?

U dětí na spektru často narážíme na bezohledné až agresivní chování. V zátěži snadno spadnou do ještěřího a žahavkovýho mozku. Mají horší seberegulaci, sníženou schopnost číst, jak se druhý cejtí a co s ním naše chování dělá.
Fyzická agrese je často o KOMUNIKAČNÍM ŠUMU: “snažím se vyjádřit, co potřebuju a dělám to blbě” nebo “čtu špatně, co jde z tvojí strany” - a nebo o SENZORICKÉM PŘETÍŽENÍ. 
Pro ten druhý případ si pojďme zopakovat postupy z předchozí epizody. 
V této epizodě se zaměříme hlavně na to, jak reagovat, když naše neurodivergentní dítě ublíží jinému dítěti a jak ho postupně učit se omluvit.
Napovíme: Je to běh na dlouhou trať.

Nakonec se podíváme taky na to, jak se za sebe a naše dítě postavit u lékaře, když nám autorita v bílém plášti necitlivě nebo nesrozumitelně sděluje nějakou diagnózu a my se cítíme malí a bezmocní.
Musíme si uvědomit, že v ordinaci nejsme jenom pasivní příjemce informací. 
Jsme klíčový partner v péči a zároveň expert na naše dítě. Když na náš odborník chrlí diagnózu, pojďme zastavit ten rozjetý vlak. A když se to napoprvé nepodaří, vždy můžeme dát zpátečku a znovu se doptat nebo si dovykomunikovat to, co potřebujeme.

Celý rozhovor (53 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Co funguje s jedním dítětem nemusí fungovat s jiným. My jsme různí, děti jsou různé a každé z nich bude potřebovat trochu jiný přístup. Zejména pokud má neurodivergentní fungování nervové soustavy. Potřebujeme trochu experimentovat, co nám s dětmi pomáhá a funguje.

V této epizodě si ukážeme nástroje do situací, kdy je to dětské chování v něčem extrémní.
Když je všeho moc. Moc aktivace. Moc vjemů. Potřebujeme snížit ten stres. Jak na to? V této epizodě rozebereme několik konkrétních typů, jak postupně děti dostávat víc do pohody. Důleźité je vědět, že to nepůjde hned z extrému do pohody, potřebujeme se tam dostat postupně.
Pomůže nám správně nastavená senzorická stimulace, přesné vjemové a pohybové “svačinky”.

Nezapomínejme určitě na PROPRIOCEPCI. Hluboké receptory a struktury, které přinášejí informaci o tom, kde se nachází naše tělo, a když jsou správně stimulované, tak přinášejí intenzivní sebe/regulaci. Tady bude fungovat tzv. HEAVY WORK, o které jsme mluvily už v předchozích epizodách a v této si řekneme jak konkrétně může vypadat.
U různých dětí bude taky fungovat různá SENZORICKÁ VÝŽIVA, která nám pomůže zejména u přechodů, kdy dostat se z místa A do místa B je, jak už víme, pro děti velikou výzvou.
Když něco nejde, hledejme cesty. Varianta tlačit nebude fungovat.

Povíme si taky jak a kdy mluvit s dětmi o jejich zdravotním stavu a jinakosti. I v tomto chceme aby se necítili menejcenne a zároveň rozuměli tomu, proč jim nějaké věci nejdou tak, jak by si představovali nebo jak od nich okolí očekává. Pojďme zkusit nemluvit o jejich divergentním nastavení jako o problému. Sdělujme jim radši mapu fungování jejich mozku.
I když jim jejich dary způsobují potíže, potřebujeme s nimi být víc v jejich emočním mozku a opět aplikovat connection before correction. To co chceme je pomoct jim lépe přijmout svou jinakost.
A ještě jedna důležitá věc: Kdykoliv o tom s dětmi budeme mluvit, ať to nezní jako omluva. Pojďme normalizovat, že lidi jsou různí a někteří ještě různější.

Celý rozhovor (48 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

PS: Vstupenky na Letní podcastovou scénu jsou pořád v prodeji! Osobně se uvidíme již 28. července od 19 hod. v Trojském pivovaru, kde si budeme povídat o tom, jak nevychovávat hodné holky, které budou v dospělosti ustupovat všem na úkor sebe a agresivní kluky, ze kterých se přinejlepším stanou obdivovatelé manosféry. 👀 Lístky pořídíte ⁠zde⁠.

Co znamená mít dítě na spektru? A jak poznat, jestli se projevy našeho dítěte ještě vejdou pod výraznější osobnostní typ nebo už se jedná o neurodivergentní fungování nervové soustavy?

Autistické (AuDHD) spektrum není jako škála hlasitosti - od nejslabší po nejsilnější. Je to spíš kruhový MIXÁŽNÍ PULT s různými rysy, vlastnostmi a potřebami. To, co rozhoduje je jejich míra nebo intenzita. Pokud je vysoká, bude v neurotypickém světě představovat určitou zátěž. A když je těch rysů v extrémech víc, můžeme mluvit o autismu nebo ADHD.
V této epizodě si dopodrobna rozebereme rysy, které na AuDHD spektru sledujeme:
📆 Potřeba rutiny
🏃‍♀️ Vyhledávání známého prostředí
🤼‍♂️ Obtíže v sociálních situacích
🧮 Vyhledávání repetitivních činností
😖 Neschopnost začít
🤔 Potíže vnímat stálost věcí (“sejde z očí, sejde z mysli”)
🕺 Sebestimulace (pro zklidnění a uvolnění)
⏰ Časová slepota
🍬 Vyhledávání dopaminu
💃 Hyperaktivita (vrtění se)
⚖️ Zhoršení rozhodovacích schopností
🦸 Masking (potlačování vlastních potřeb venku)
🤯 Zhoršení zvládání emocí
😰 Přemrštěná smyslová citlivost
🤹‍♀️ Specifické zájmy (hra jenom s jednou věcí)
🐙 Potíže s prioritizací
💩 Introcepce - vnímání vnitřních tělesných signálů (problémy s kakáním)
💔 Citlivost na odmítnutí
😶 Dítě nemluví (protože zatím nemá důvod)
🧐 Těžko čtou pocity druhých
🫟 Věci nejsou tak akorát - buď jsou věci málo nebo moc

Povíme si taky jak poznat, jestli je důvod za tím, že naše dítě dlouho nemluví autismus nebo vývojová dysfázie. A jak to v obou případech podpořit, aby se dítě postupně rozmluvilo?
A podíváme se i na typické neurodivergentní znaky, které ale v určitých případech budou znamenat jenom neintegrované primární reflexy, potíže se senzorickou integrací nebo vysokou citlivost.
Kdyby šlo neurodivergentní dítě poznat dle toho, že má modrou ruku, bylo by to jednoduchý. Je to však mnohem složitější téma, s kterou se ale potřebujeme seznámit, abychom nebyli tak v panice a měli víc pochopení pro sebe, naše děti i okolí.

Celý rozhovor (65 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

PS: Děkujeme za vaší podporu v anketě Podcast roku 2026! 🤩 Pojďme spolu oslavit co se nám s vámi a našim podcastem daří budovat na Letní podcastovou scénu, kde si budeme 28. července od 19 hod. povídat o tom, jak nevychovávat hodné holky, které budou v dospělosti ustupovat všem na úkor sebe a agresivní kluky, ze kterých se přinejlepším stanou obdivovatelé manosféry. 👀 Vstupenky jsou v prodeji zde.

Spí vaše miminko celou noc? A mohly bychom ho vidět?

V této epizodě se společně s medicínskou antropoložkou, odborníci na dětský spánek, Lenkou Medvecovou Tinkovou, kterou poznáte z profilu Prosim Spinkej, podíváme na fyziologii spánku dětí. A co vám s jejich spánkem pomůže.

Co je v souvislosti se spánkem přirozené, co kulturně podmíněné a co už jsou vlastně zbytečné zásahy, které víc škodí než pomáhaj? Nebo bychom to měli říct naplacato: který zásahy jsou užitečný a který už našim děti můžou ublížit?
Nedávno proletěl sociálními sítěmi beef ohledně spánkového tréninku a na to si taky posvítíme! A to jak z pohledu psychologického, tak antropologického.
Jak se v tom vlastně vyznat? 

Co je na spánkovém tréninku nebezpečné a kdy se jedná o nápomocnou strategii, jak miminku pomoci s usínáním?
Řekneme si taky hlavní RED FLAGS, na které si dát v spánkovém poradenství pozor.

Asi vás nepřekvapí, když řekneme, že i spánkové procesy dětí jsou VZTAHOVÁ záležitost. Dítě se rodí nesamostatné, na nás napojené a všechno se postupně učí v kontaktu s námi. Pro to, aby se dostalo z bdělého stavu do utlumení a spánku, se potřebuje koregulovat v naší přítomnosti. Často je k tomu důležitý právě FYZICKÝ KONTAKT.

Pojďme normalizovat, že děti potřebují pomoct s usínáním. A že je normální, když se v noci budí. Čím jsou starší, tím se to bude dít míň - a zároveň v náročným obdobích budou naši podporu potřebovat zase víc.
Ve dvou třech (a někdy ani v šesti) letech však ani zdaleka nemáme doma hotového tvora, který by byl ve všem samostatný a bezúdržbový. Takže ani ve spánku.

Pojďme si taky říct, že NENÍ normální, aby všechna péče o děti, ve dne i v noci, ležela na jednom člověku. Není divu, že nám v tom přetíženém stavu běží v hlavě jenom: “Tak už doprdele spi!”

A co teprv dělat, když stojíme tváří v tvář večernímu uspávání více dětí, které každé má rozdílné potřeby? Je vůbec možné to zvládnout bez újmy?

Pokud vaše večery vypadají jako jeden velký chaos, ve kterém se urputně snažíte vybojovat aspoň chvilku pro sebe, tak je tahle epizoda přesně pro vás.

“Mamííí, napít! Čůrat. Papat. Zima. Pusu. Bojím. Napít.”
Podíváme se, co je za tímhle častým “vymýšlením si” před spaním i na to, proč děti jinak usínají s jedním rodičem a jinak s druhým. 
Nebo taky na to, co dělat, když jsou děti před spaním nezastavitelný, dělaj kotrmelce a furt sebou melou. 
Řekneme si jak, na noční můry, noční děsy i bdělé okna. A povíme si i to, jak přistupovat k dětem, které odmítají denní spánek, i když by ho ještě stále potřebovali.

Celý rozhovor (111 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Děkujeme za vaši ohromnou podporu v anketě ⁠PODCAST ROKU 2026⁠, do které pořád můžete posílat vaše hlasy. 🥰 Rády vás potkáme na vyhlášení výsledků 22. června!

Nebo se pojďme potkat na našem živáku, který bude součástí ⁠LETNÍ PODCASTOVÉ SCÉNY⁠ 28. 7. od 19 hod., kde si budeme povídat třeba i o tom, jak NEvychovat hodný holky nebo jak uchránit kluky před manosférou. Slevový kód na vstupenky pro vás je “pocitamdo3”.

Jak vychovat psychicky odolné dítě? Takové, které se nezhroutí z ledajaké prkotiny? Jak v dětech budovat tolik užitečnou schopnost OHNOUT SE A NEZLOMIT?
I tu budeme potřebovat být tak akorát - ani příliš tvrdí, ani moc ochranářští. Odolnost se totiž nebuduje tak, že se dítě nepotká s náročnou situací. Buduje se tím, že se s náročnou situací potká a dokáže ji zvládnout. Ne z povinnosti. Ne z nátlaku. Ze své vlastní KOMPETENCE.
Nepleťme si odolnost s tvrdostí. U budování odolnosti totiž pomáháme dětem snést určitou míru diskomfortu a zároveň dáváme najevo, že nám není jedno jak se u toho cejtí.
Odolnost je schopnost ČELIT a mít na to nějakou kapacitu.
A ta kapacita se bude u různých dětí lišit. Proto taky ta výslední odolnost bude u různých dětí vypadat jinak. Pro jedno dítě bude výzvou jenom zvládnout pozorovat celé školního představení ze zákulisí, pro jiné hrát hlavní roli na pódiu před publikem.
Každá*ý máme jinou frustrační toleranci, ale i na této kapacitě můžeme nějak pracovat.
V této epizodě se podíváme na to, jak při běžných každodenních situacích nebo hře pomoct dětem budovat schopnost ZVLÁDAT, kdy si skrz zkompetentňování utvářej vlastní SEBEHODNOTU.
Budeme mluvit o samostatném chození do školy, na nákup nebo aktivním účastněním se domácích prací. Kdy s tím začít a jak děti postupně vést k vlastní zodpovědnosti?
Řekneme si, jakou roli při budování odolnosti hraje práce s chybou.
A nakonec i to, jak zvládnout jejich frustraci z toho, že se jim jiné dítě posmívalo nebo si s nimi nechtělo hrát. Asi tušíme, že v životě budou podobných situací zažívat naše děti hodně a my jich potřebujeme dobře doprovodit.

Celý rozhovor (102 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.