Počítám do tří!

Tušíte správně, že toto je náš nejsprostější díl, jaký jsme doposud vydaly. A protože jsme vám nechtěly vypípat díru do hlavy, tak doporučujeme přizpůsobit prostředí, ve kterém budete podcast poslouchat.
Ano, toto varování je zejména pro vás, kdo řešíte excesivní užívání sprostých slov u vašich dětí a nechcete jim ještě víc obohatit slovní zásobu. 
Tak disclaimer bychom měly a teď co vás v této epizodě čeká… 
V různých sprosťárnách a vulgarismech naších dětí potřebujeme rozlišovat jestli je to nevhodný výraz směrující na nějakou věc či situaci a nebo se jedná o zraňující zbraň namířenou na živou bytost. Jestli dítě říká “vypíčený talířek” nebo “jseš zmrd”. 
To, proč děti používají sprostá slova, může mít milion důvodů. Dost to bude souviset s věkem, situací, emočným rozpoložením či nenaplněnými potřebami.
Než začneme s kázněním “takhle mluvit nebudeš!”, pojďme se v prvním kroku podívat, co je za tím. 

👉 Často cílem dítěte není pomocí vulgarismů někoho zranit (ačkoli to zraňuje).
👉 Děti někdy nechytnou, jak velký náboj některá slova mají a zkouší jejich sílu.
👉 Zároveň i prostřednictvím sprostých slov objevují a okoušejí sociální hranice.
👉 A nebo jim naše reakce sytí potřebu pozornosti či moci.
Když se nám to podaří rozklíčovat, můžeme dítě dobře podpořit v místě té nenaplněné potřeby, aby si jí pak nemuselo dosycovat nadávkami. 
V této epizodě si rozebereme několik příkladů k tomu, abychom pochopili, co může být za tím, že dítě mluví vulgárně a taky si řekneme, jak reagovat, aby to nebylo pro dítě zostuzující a zároveň to padlo na úrodnou půdu. 
❓Jak dětem vysvětlit, že nadávky mají nějaký dopad?
❓Že někdy přijatelné jsou a jindy nejsou?
❓A jak jim pomoci napravovat přešlapy spojené s nadáváním jiným lidem?

Povíme si, co funguje v různých situacích a s různými dětmi. Jestli a kdy je dobré nadávky ignorovat. 
I tady bude klíčový timing - connection before correction.
U menších dětí bude fungovat přesměrování, starší děti budeme potřebovat procesem trochu provést.

Nakonec si pojďme narovinu říct - naše děti budou mluvit sprostě i když uděláme všechno správně.
Potřebujeme tomu ale dávat dobré hranice a pravidla.

Celý rozhovor (58 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? 
Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb.
Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. 
Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese? 

Naše blízkost, přítomnost a konání zklidňuje nervovou soustavu našeho miminka. Není tedy divu, že sa prvé roky upozaďujeme a u toho ztrácíme svoji vitalitu, jiskru a šmrnc. 
Jak se ale stane, že jsme z toho celého období rodičovské tak strašně vyřízené? 

Nejde jen o emocionální a fyzickou zátěž, ale taky o tu mentální.
Jak jsme dlouho doma s dětmi, tak se nám nějak plíživě postupně do portfolia dostane množství další práce, ke které jsme se původně vědomě neupsaly. Spadl nám do klína trojboj: děti, prádlo, žrádlo i s bonusem dalších povinností. 
Podíváme se na to, co je pravdy na tom, že se ženám na mateřské snižují kognitivní schopnosti a že se o nás někdy říká, že máme “mlíko v hlavě”.
Vrátí se to někdy zpátky do normálu? 

Další výzvy přicházejí, když nám děti odrůstají a začínají vylétat z hnízda. Ne až po pubertě, ale třeba jen do školy. Najednou přijde smutek, lítost i truchlení za tím, co bylo a už se nevrátí. 
Jak to, že jsme to miminovské období nedokázaly víc ocenit, když byly děti malé? A jak se s tím rozloučit a dobře to odtruchlit?

Jako společnost máme malou dovednost dobře uzavírat etapy, dobře ukončovat. Strašně rychle to pofrčíme a pak je nám to líto.
Málo slavíme konce, kde můžeme vidět, co jsme získali a oplakat co ztrácíme, aby nám zbyla kapacita začínat dobře to další. Potřebujeme takové dožínky pro každou etapu života!
Je vám líto za tím, co jste v mateřství nestihly? Mateřství je strašně obohacující, ale taky svazující.

Když jsou děti malé, tak na mnoho věcí nedosáhnem. A i když online najdeme spoustu inspirace, co všechno bychom mohli s dětmi dělat, nejde to stihnout všechno. A někdy nejde stihnout vůbec nic.
V této epizodě se podíváme na to, co nám mateřství vzalo, co nám dalo a jak s tím dál naložit. 

Celý rozhovor (80 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?

Často se ptáte na dětskou agresivitu. Kopnou. Kousnou. Něco po nás hodí. Jakoby z ničeho nic. V jednu chvíli si hrají a pak se v sekundě promění v “neúprosného zabijáka”. Wtf?!

My se ještě jakž-takž dokážeme ochránit, ale co dělat, když takhle starší dítě vyjede na miminko? Chceme, aby měli spolu děti vztah. Nezakazujeme kontakt a dotyky. Avšak totálně nás děsí, jak rychle se od něžného hlazení dokáže dostat do škrábání. Nemáme šanci to zastavit dřív, než se to stane. Dokonce to někdy přichází až po pár měsících, kdy to mezi nimi bylo skvělý.

Co je za tím? Jak tomu předcházet? A co dělat ve chvíli, kdy se to děje?

V druhé epizodě Q&A se podíváme na vaše nejčastěji se opakující dotazy ohledně dětské agresivity a sourozeneckých šarvátek.

Proč se ani starší sourozenci skoro nesnesou? A co dělat, když se naše náctileté děti mlátí do krve?

Tato epizoda je předskokanem naší páté série, kterou odstartujeme 10. září 2026. V rozšířené verzi ji najdete na našem ⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠ a ⁠herohero.co/pocitamdotri⁠ pod záložkou BONUSY.

Děkujeme, že se i nadále zajímáte o to, jak tu výchovu nedělat hovadsky. 🙆⁣🙆🏻‍♀️

Souvisí strategie HODNÉ HOLKY se společenskými očekáváními, nebo je to reakce na trauma způsobená autoritářskými rodiči? A nebo je v tom ještě něco jiného? A můžeme našimi výchovnými postupy předejít tomu, aby z našich holek vyrostly ženy, které ustupují všem na úkor sebe? 👀
O tom jsme si povídaly na živém vystoupení našeho podcastu v rámci Letní podcastové scény. Podívaly jsme se na deset znaků PEOPLE PLEASERS a rozebraly několik situací, kdy je pro nás těžké nastavit si vlastní hranice a říkat druhým ne. 🙂‍↔️
Jak v tom podpořit naše děti? Máme zasahovat, když ustupují druhým a plní jim jejich přání, nebo to může být v něčem kontraproduktivní? 🙏
Nemyslime si však, že se tento scénář týka jenom holek. Existují i empatičtí, citliví, na druhé se dobře naciťující a rozdávající se HODNÍ KLUCI. I pro ně může být challenge nespadnout do extrémů svých darů. 🫠

Čeho se však obáváme trochu víc je, aby naši kluci neskončili v útrobách manosféry. Aby jejich vitalita, živelnost a bojovnost nevedla k přehnané tvrdosti a páchání trestných činů. 💪
Jak je dobře životem provádět, aby z nich nebyly totální hovada? Řekneme si, co může klukům pomoci nehledat svoji identitu v skupině Andrewa Tatea a jemu podobným. A jak zařídit, aby patřily spíš k nám, než k Andrewovi a podobným hovadům. 🧐

Všechny naše epizody v kompletním rozsahu i s bonusovými materiály najdete na našem herohero a forendors. 💙

Vlaďka má pro vás navíc na jakvychovavat.cz webináře Jak vychovávat HOLKY a KLUKY a nezbláznit se. Tam se k tématu dnešního živáku dozvíte, jak nejlíp na ně. S kódem “léto” je budete mít za příjemnější cenu. 🌸

Taky se vám stává, že se lidi na ulici tváří, jakoby nikdy neviděli děti? Nebo často narážíte, že vaše širší rodina ví jen málo o vývoji dětí a nevěří na žádné diagnózy? 
Nejste samy!

Lidi často vidí křičící dítě a řeknou si, že to je rozmazlený spratek. Ta vaše (nezvládnutá) výchova. A to ani nemusí být dítě neurodivergentní. Jak v takových případech vysvětlovat okolí, co se s dítětem děje a proč se chová tak, jak se chová?
Nemusíme se omlouvat. Fakt ne. To, co funguje, je lidi edukovat. Potřebujeme světu pomoci přeložit svět našeho dítěte. Aby tomu rozuměli a nakonec měli větší pochopení.
Jít bojovat se řvoucími dětmi v náručí proti pindající pani v MHD je náročná disciplína. Avšak ne vždy jsme ve stavu, kdy máme dost empatie na rozdávání a pak potřebujeme ochránit aspoň sebe.  V případě dlouhodobých vztahů je však rozhodně lepší cesta skrz napojení a edukaci, než fight. V této epizodě si povíme JAK a taky CO dělat, pokud nám ani edukace nezafunguje.

Zabrousíme i k tématu sourozenců a to konkrétně do situace, kdy má jedno dítě nějaké výrazné náročnosti, které vyžadují víc naší péče a to druhé je neurotypicky splavné. 
Co dělat, aby naše nenáročné dítě nevyrůstalo ve stínu svého sourozence? Na co dát pozor, aby nestrádalo?

U dětí na spektru často narážíme na bezohledné až agresivní chování. V zátěži snadno spadnou do ještěřího a žahavkovýho mozku. Mají horší seberegulaci, sníženou schopnost číst, jak se druhý cejtí a co s ním naše chování dělá.
Fyzická agrese je často o KOMUNIKAČNÍM ŠUMU: “snažím se vyjádřit, co potřebuju a dělám to blbě” nebo “čtu špatně, co jde z tvojí strany” - a nebo o SENZORICKÉM PŘETÍŽENÍ. 
Pro ten druhý případ si pojďme zopakovat postupy z předchozí epizody. 
V této epizodě se zaměříme hlavně na to, jak reagovat, když naše neurodivergentní dítě ublíží jinému dítěti a jak ho postupně učit se omluvit.
Napovíme: Je to běh na dlouhou trať.

Nakonec se podíváme taky na to, jak se za sebe a naše dítě postavit u lékaře, když nám autorita v bílém plášti necitlivě nebo nesrozumitelně sděluje nějakou diagnózu a my se cítíme malí a bezmocní.
Musíme si uvědomit, že v ordinaci nejsme jenom pasivní příjemce informací. 
Jsme klíčový partner v péči a zároveň expert na naše dítě. Když na náš odborník chrlí diagnózu, pojďme zastavit ten rozjetý vlak. A když se to napoprvé nepodaří, vždy můžeme dát zpátečku a znovu se doptat nebo si dovykomunikovat to, co potřebujeme.

Celý rozhovor (53 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.